Plánované zastarávání - skrývaný podvod výrobců na spotřebitelích

Obrázek vlevo není chráněn autorskými právy! Autor se jich vzdal. Autor: Martouf Zdroj: commons.wikimedia.org

Snad každý z nás se již setkal v životě alespoň jednou s tím, že se mu jeho zakoupený výrobek po nějaké době porouchal a přestal fungovat. Často také byl problém takový výrobek po záruce opravit a výrobce, nebo technická podpora odkazovali na zakoupení nového výrobku místo jeho opravy. Člověka to pak dost naštve, když své těžce vydělané peníze utratí za nějaký krám, který přestane fungovat kolikrát ještě v záruce!!! Zvlášť, když se jedná třeba o pevný disk v počítači, který nemáte zcela zálohovaný (ano, zmiňuji to zde proto, že se mi to už jednou v minulosti stalo )...

Také vám vrtá hlavou, proč výrobky vydrží tak málo, když jsou čím dál tím víc modernější, vyspělejší a měly by tím pádem déle vydržet? Proč kolikrát hodinky po vašem dědečkovi, nebo nějaká jiná letitá zastaralá věc funguje i přes velice dlouhou dobu provozu dobře narozdíl od nedávno zakoupené nové věci, která vydržela sotva po dobu záruky? Je to náhoda, že se to tak brzy rozbije?

Mnozí výrobci totiž před námi ukrývají tajemství, které spočívá v tom, že své výrobky už přímo navrhují tak, aby vydržely maximálně po dobu záruky a pak se co nejdříve rozbily, nebo znehodnotily. Tento podvod na spotřebitelích výrobci masově prosazují již od 20. let 20. století (samotný nápad plánovaného zastarávání může být již od nepaměti, ale to můžeme jen hádat, koho to napadlo jako prvního). V té době se výrobci snažili snížit životnost žárovek a pro tento účel vytvořili kartel Phoebus.

Tím, že se výrobek rozbije, nebo znehodnotí, donutí pravděpodobně spotřebitele koupit nový. Tento podvodný mechanismus má zajistit výrobci neustálý odbyt svého zboží a jeho zaměstnancům stálou práci. Tento mechanismus je ale nesmyslný hned z několika důvodů. Ty se pokusím v článku rozebrat.

Nejprve však bude lepší, když si pustíte níže uvedený dokument o plánovaném zastarávání, abyste pochopili historii tohoto fenoménu a důvody jeho vzniku:

Nesmyslné plýtvání přírodními zdroji, penězi, lidskou prací a časem

Jak se ve videu můžete dozvědět, plánované zastarávání mělo podle některých lidí (jako byl Bernard London, jehož názory na plánované zastarávání si můžete přečíst v angličtině zde), znovu rozjet výrobu a ekonomiku USA po hospodářské krizi a opět přinést blahobyt. Podobně nesmyslně se také uvažovalo při nedávno ukončené finanční a hospodářské recesi, když chtěli politici zavést tzv. šrotovné. Dle mého názoru jde však jen o krátkozraký nesmysl, který stejně žádnou krizi nezmírní (naopak ji možná ještě zvětší) a vše co udělá je jen to, že převede peníze z kapes jedné skupiny lidí, kteří budou mít o to méně peněz na opravdu potřebné věci, do kapes druhé skupiny lidí (podobně jako se o to v politice snaží socialisté).

Peníze jsou totiž vzácné (podobně jako náš čas), je jich jen omezené množství a proto se musíme rozhodovat, jak je máme nejlépe využít. Pokud budeme nakupovat věci, které nepotřebujeme jen proto abychom "zachránili" průmysl a "posílili" ekonomiku, tak nám pak zvlášť v té krizi nezbydou peníze na důležité výdaje a ocitneme se ještě ve větší krizi.

Obrázek nahoře není chráněn autorskými právy! Autor se jich vzdal. Zdroj: flickr.com

Kromě toho se při plánovaném zastarávání plýtvá také přírodními zdroji nutnými na výrobu a vytváří se další odpad, který je nutné ekologicky recyklovat, což je energeticky náročné, stojí to další peníze a je k tomu potřeba další lidská práce. Často se však žádná recyklace neděje a odpad končí díky některým bezohledným firmám a zkorumpovaným politikům v Africe. Můžete se na to znovu kouknout v dokumentu, jak "hezky" to tam pak vypadá. Každému je snad úplně jasné, že takto se tam nemůže hromadit odpad do nekonečna a ani nebudeme mít do nekonečna přírodní zdroje. A v neposlední řadě se plýtvá zejména lidskou prací (která je potom vlastně zbytečná) a HLAVNĚ LIDSKÝM ČASEM, KTERÝ PAK LIDÉ MUSÍ VÍCE TRÁVIT ZBYTEČNĚ V PRÁCI, NEŽ NAPŘÍKLAD S RODINOU, DĚTMI, PŘÁTELI, NEBO NĚJAKOU UŽITEČNOU ČINNOSTÍ, ČI SVÝMI KONÍČKY.

Konzumní životní styl x investice

Obrázek nahoře není chráněn autorskými právy! Autor se jich vzdal. Zdroj: flickr.com

Je třeba zdůraznit to, že problém není v tom, že se chceme mít co nejlépe, ale v tom, že zbytečné utrácení peněz za nesmysly nás přivede do bludného kruhu, kdy pracujeme jen na to, abychom si mohli koupit nějakou blbost a ještě se kvůli tomu dostáváme kolikrát do dluhů, když si na tu věc potřebujeme půjčit peníze.

NAŠE ÚSPORY JE NUTNÉ SI VŽDY DŮKLADNĚ CHRÁNIT PŘED NESMYSLNÝMI VÝDAJI, EXEKUCEMI A INFLACÍ A SNAŽIT SE JE CO NEJVÍCE ZHODNOTIT (S TÍM, ŽE DŮKLADNĚ ZVÁŽÍME RIZIKO PŘED JEJICH ZHODNOCENÍM)! Pokud budeme utrácet za nesmysly, jenom proto, že to do nás vtlouká reklama, jenom proto, že se nám něco líbí, nebo proto, abychom udělali na druhé dojem, tak tím jen okrádáme sami sebe a zbytečně necháme své těžce vydělané peníze jednoduše vydělat prodejci. PAK SE NEMŮŽEME DIVIT, ŽE NEBOHATNEME, I KDYŽ PRACUJEME OD RÁNA DO VEČERA A ŽE SE NIKDY NEDOSTANEME Z TZV. KRYSÍHO ZÁVODU.

Schválně se zamyslete, k čemu všechny ty kolikrát nesmyslné věci, které nakupujete potřebujete. Opravdu nemůžete přežít bez nejnovějšího iPhonu a těsně před jeho vydáním musíte na něj stát dlouhou frontu, musíte si ho k tomu ještě koupit na splátky a už pomalu šetřit peníze na nový? Zamysleli jste se, kolik věcí, které běžně kupujete vám vydělaly další peníze a kolik? Firma Apple určitě investovala mnoho peněz, aby se jí ty peníze časem vrátily i s obrovským zhodnocením. Kolik peněz jste úspěšně investovali vy a kolik promrhali utrácením za věci, které nepotřebujete?

Obrázek nahoře není chráněn autorskými právy! Autor se jich vzdal. Autor: Rob DiCaterino from Jersey City, NJ, USA Zdroj: commons.wikimedia.org

Na tom udělat si radost, kupovat hezké věci a snažit se mít co nejlépe není nic špatného. To akorát někteří lidé (většinou ti neúspěšní a kolikrát závistiví) pořád dokola opakují, jak pohrdají majetkem, penězi, že bohatství je zbytečné, že to lidem štěstí nepřinese, že je peníze nezajímají a podobné kecy. I mnoho bohatých a finančně zběhlých lidí kupuje spousty věcí, které mají jen pro své potěšení a již další peníze jim nevydělají, ale je vždy potřeba si uvědomit vzácnost peněz a času a to, že když si za určité množství peněz koupíte nějakou věc, už si nemůžete koupit jinou věc za stejné množství peněz, nebo ty peníze nemůžete již využít jiným způsobem, protože jste za ně koupili tu věc. A dále je potřeba si uvědomit, že když něco kupujete, tak tím hlavně financujete prodejce na úkor sebe, ne že děláte něco pro sebe!

Jak se bránit proti plánovanému zastarávání?

Proti plánovanému zastarávání se dá kolikrát jen velice těžko bojovat. V případě rychle morálně zastarávajícího zboží, jako je například elektronika a výpočetní technika se však už z povahy výrobku rychlému zastarávání těžko vyhneme. Je potřeba se dívat před koupí výrobku na recenze, jak dlouho výrobek vydrží, zda má nějakou vadu či problém a pak po koupi výrobek maximálně využívat ještě před vypršením záruky, aby bylo nutné provést v záruční době opravu zdarma. Po vypršení záruky je potřeba výrobek hned nevyhazovat, ale radši ho nechat nějakému známému opraváři, který se na něj koukne a v případě, že náklady na opravu nepřevýší současnou hodnotu výrobku, daný výrobek opraví.

Dalším dobrým tipem, jak bojovat proti plánovanému zastarávání je medializovat určitou firmu a její nekvalitní výrobek, aby se o tomto podrazu dané firmy dozvědělo co nejvíce lidí. Na medializaci těchto případů ani není nutné vlastnit média a mít hodně peněz. Stačí o tom natočit nějaké video na Youtube a virálně ho šířit, nebo ještě lépe - dát o tom vědět nějaké spotřebitelské organizaci, nebo známému spotřebitelskému pořadu, jako je třeba A DOST! na stream.cz:

Jedině tak přinutíme výrobce se nad svou debilní výrobní politikou plánovaného zastarávání zamyslet a zvýšit pravděpodobnost, že ji opustí a začne vyrábět výrobky s dlouhou životností. Protože jedině negativní hodnocení většiny zákazníků a široké veřejnosti a silný pokles prodejů daného výrobku donutí výrobce něco dělat! Jinak ve své výrobní politice plánovaného zastarávání bude vesele pokračovat dál!

Je to těžké, ale nesmíme hned podléhat reklamě a marketingu a musíme zkusit určité výrobky používat do zničení, nebo v případě třeba oblečení do roztrhání. Opravdu není důvod měnit věci, které fungují a když máme na starém počítači ještě Windows XP, na kterém nejsou uložena žádná citlivá data a nepoužíváme tento počítač k přístupu na žádnou internetovou službu, kde je potřeba se přihlašovat (Facebook, Gmail, internetové bankovnictví atd.), nebo na nějakou činnost, kde by mohlo dojít k nějakým bezpečnostním problémům, tak není důvod počítač ani Windows XP měnit za novější!

Závěr

Myslím, že plánované zastarávání je jeden velký nesmysl a podvod na spotřebitelích a ani si nemyslím, že by se bez něj současné tržní hospodářství neobešlo! Naopak pokud by továrny vyráběly kvalitní věci, které dlouhá léta vydrží a jen to, co lidé opravdu chtějí, tak jim zbyde mnoho výrobních kapacit na další výrobu a lidé si budou moci tím pádem koupit o mnoho víc dražších, užitečnějších a sofistikovanějších věcí, které jim vydrží déle a o to budou bohatší a ještě by měli víc času na sebe, své koníčky, děti, rodinu i přátele.

Problém nevidím v tom, že se lidé chovají konzumně, chtějí se mít co nejlépe a být co nejbohatší. Jen se nesmí chovat jen a pouze konzumně, ale musí důkladně zvážit jak naloží se svými penězi a nesmí se stát nákupním otrokem a otrokem plánovaného zastarávání. Dále se nesmí spotřebitelé, ani výrobci chovat neekologicky a musí své rozbité výrobky řádně recyklovat, na což by měli důsledně dohlížet vlády i neziskové organizace.

Navíc pokud by se vytvořil nějaký web s veřejně přístupným seznamem výrobků, na kterých byla nalezena nějaká k*rvítka, tak by tržby těmto výrobcům prodávajících výrobky plné k*rvítek značně klesly a možná by se rozhodli tuto výrobní politiku opustit a snažit se opět o co nejkvalitnější výrobek, který vydrží co nejdéle.